Vše o československém vlčákovi

vlčí kříženci ve světě čsv
I ve světě čsv najdete křížence, jež mají PP čsv. V Itálii se na nich i oficiálně chová. 

 

 

 

                                F2                                  F3 ( má potomky nejsou fotky)

   

             F2                                    F3                                 F4                           

   

Feny byli bez vědomí klubu zapsány do pomocného registru, mají za sebou svod, jehož výsledky nikdo nikdy neviděl a dokonce i výstavy, kde ale posuzovali rozhodří, kteří byli v této situaci zapleteni,

 Na schůzi české pobočky KCHČSV v Hostivicích na podzim 2003 byl vznesen jedním ze čelnů Klubu dotaz na důvod, proč vůbec kříženci byli zapsáni do registru. Odpověděla Ing.Šebková a Ing.Soukupová velice dlouhým proslovem ve smyslu, že KCHČSV tento "pokus" nestojí ani korunu, takže prakticky by to mělo být každému jedno. Na několikrát opakovaný přímý dotaz, zda budou potomci kříženců použiti v chovu ČsV, nebyla dána jasná odpověď a situace byla jen dále mlžena.
 Proti křížencům oficiálně protestoval německý a slovenský Klub KCHČSV, jejichž členové křížence viděli na svodu mladých v Jevišovicích. Německému Klubu byla zaslána lakonická odpověď a slovenský protest, podepsaný předsedkyní KCHČSV v SR byl označen za "soukromý dopis jednoho chovatele" a bylo sděleno, že tak s ním také bude nakládáno. Ani o jednom protestu nebyl opět nikdo ze členů KCHČSV (např. ve zpravodaji nebo na webových stránkách Klubu) informován.

  

 

 

Americký vlčák ( american wolfdog) 

Ameriští hybridi" vlků a psů. Vznikli křížením čistokrevných vlků se psem a následně křížením mezi sebou.
V USA jde o velký boom. Často však štěňata prodávají laikům a lidem, kteří nejsou dostatečně vzdělaní a připravení. 

V USA není novinkou ani chov čistokrevného vlka a předávání štěňat do soukromého vlastnictví.
Tito kříženci se chovají na velkých rančích a nebo ve výbězích. Mnozí chovatelé těchto vlků přesvědčují obyvatelstvo, aby vlky nepovažovali za vrahy dobytka a lidí, ale aby poznali jejich pravou povahu a krásu. Někteří však chovají vlků jen pro své potěšení a "vzdělávání" a vysvětlení používají jen jako zástěrku.
 Samozřejmě i v této oblasti se najdou spekulanti, kteří předávají křížence neznámého původu jako vlky nebo vysokoprocentní hybridy, jen za vidinou zisku.
Dožívají se v průměru 12-14 roků, případně i déle.
Pohlavní dospělosti dosahují feny ve dvou letech a psi okolo 22 měsíců.
Pohlavní cyklus zůstal jako u vlků. Hárání je tedy jednou do
roka a štěňata se rodí převážně na jaře. Přičemž k páření dochází na konci ledna, v únoru či březnu. Gravidita trvá 63 dní. Průměrně se rodí 6 štěňat.
Rodí se černé a nebo velmi tmavě sivé a to i u bílých arktických vlků. Vrh je vyrovnaný - nejsou žádné extrémní odlišnosti v barvě.
Cena se orientačně pohybuje kolem 500-1000 dolarů.
Hybridi mají velkou a mohutnou hlavu a pevné tělo. Lebka je ve tvaru trojúhelníku. Dlouhá tlama je se suchými pysky je delší než lebeční část. Nos je černý, stejně jako pigmentace rtů, orámování očí a tlap jsou jen černé. Zuby jsou jemně zahnuté, nůžkového skusu. Uši jsou malé, dobře osrstěné, trojúhelníkovitého tvaru. Štěňata se rodí se zelenýma až modrýma očima, které v dospělosti zežloutnou, modrá barva se nevyskytuje. Záda jsou rovná. Ocas je nesen dole. Tlapy jsou poměrně velké. V zimě mají podsadu, která chrání před chladem. Samci dosahují výšky 66-86 cm, samice 63-83, cm, váhu mají samci 33-56 kg a samice 27-50 kg. Z nemocí se může vyskytnout displazie kyčelního, nebo loketního kloubu (DKK A DLK).

 

 

vlku podobná ale bez vlčí plemena

 

na fotce zleva - anglia wolf dog,timber dog a Inuit a československý vlčák Gwynblaidd sDk

 

Tamaskan - klubové stránky      

  

Tamaskan je plemeno, které pochází z Finska. Byli vyšlechtěni pro práci a závody v arktických podmínkách. Plemeno se dále rozvíjelo v Anglii a Americe. Původně jde o plemeno Utonagan, který je samostatnou "línií". I když připomíná vlka, do jeho plemenitby nebyl žádný použit. Tamaskan má milou povahu a velmi dobře vychází s dětmi a malými zvířaty.

 Jsou vysoce inteligentní a potřebují hodně psychické podpory. Se správným výcvikem můžou být skvělý na práci, agility a také do zápřahu.

 Celkově působí silně, jsou velcí, osvalení, ale ne těžcí. Mají co nejvíce připomínat vlka. Jsou temperamentní, ale bez náznaku agrese. Výškově se pohybují psi okolo 70 cm a více, feny 65 cm v kohoutku. Dospělý pes váží 30-40 kg a fena 23-38 kg.

Zbarvení mají do odstínů sivé až po tmavě hnědou s typickou vlčí maskou. Na světě je okolo 2000 jedinců a jsou skutečně velmi variabilní a neustálení, což je následkem křížení kříženců. V podstatě si kupujete křížence za drahé peníze.

 

Utonagan - klubové stránky

je středně velký, dobře osvalený, ale štíhlý, vlku podobný pes. Plemeno má uzavřenou hustou srst, která se mění v zimě a v létě. Srst je rovná a sivá, krémová nebo hnědá s černou vrstvou na vrchu. Má charakteristickou vlčí masku. Vyskytuje se i v bílé, černé nebo bílohnědé s 

černými znaky. Utonagan a Northern Inuit byli vyšlechtěni z pěti zachráněných psů importovaných do Anglie z Ameriky v roce 1987 - Sibiřský Husky, Malamut, Německý ovčák. originálně bylo plemeno vytvořeno Edwinou Harrisonovou, která je označila jako vlčí křížence. Buck, otec línií vypadal jako malamut, jeho vzhledem více vlčí štěňata byli využité na křížení.

 Utonagan a Inuit, pocházejí ze stejné linie, ale Utonagan si vytvořil vlastní linie a dnes jsou obě plemena uznávaná jako samostatná. Je často popisovaný jako povahově velmi dobrý pes,

vhodný do rodiny i jako společník. MIluje přítomnost lidí, velmi dobře vychází s kočkami a

malými psy. Není to hlídací pes, neznámého spíše přivítá, než aby začal štěkat. Někdy vyjí.

 Utonagan potřebuje společnost a pozornost a lehko se u něj projeví destruktivní chování (když je

osamělý). Na rozdíl od jeho předků, se dobře cvičený Utonagan vrátí ke svému pánovi. Většina miluje

výcvik a také si ho i žádá. Jeho srst je lehce upravitelná a vyžaduje jen občasné česání, hlavně v období línání vyžaduje větší pozornost.                                                             

Někteří mají hustou srst, která udržuje teplo ve studených podmínkách, ale mají problém ochladit se v teplém počasí. To je aktuální hlavně při procházkách v horkém počasí, kdy si majitel musí dát pozor na přehřátí a pes musí mít dostatečný přísun k vodě. Dožívají se 10-15 roků. Ve všeobecnosti jsou aktivní, přizpůsobivý a zdraví, neměli by být plně namáhání, dokud se jím úplně nevyvinou kosti a klouby.

NORTHERN INUIT - klub plemene

V 80-tých letech bylo zachráněno několik psů s neznámím původem nebo línií (nešlo o čistokrevné psy) a použité na křížení nového plemene Eddiem Herrisonem. Počáteční křížení probíhalo mezi těmito psy a Sibiřským

huskym, Malamutem a Německým ovčákem. Ti byli přidání hlavně kvůli´jejich schopnosti pracovat a lehkému výcviku. Po několika letech byli pojménování jako NOrthern Inuit, ale když nepochází ze severu.Cílem křížení bylo vytvořit psa, který co nejvíce připomíná vlka vzhledem, ale povahou zůstane jako domestikovaný pes.

Inuit je společenský a potřebuje svůj domov, nemá rád osamostatnění. To by mohlo vést k destruktivním sklonům.

V průběhu let se od Inuita odtrhla línie, která se jmenuje Utonagan a Tamaskan. Vzniklo několik klubů chovatelů a

každý si vytvořil vlastní představu o plemeni. Vyskytly se problémy s displazii a epilepsii. Je tedy nutné, aby byli psi

testování na tyto choroby předtím, než se zařadí do chovu.

Je nutné poznamenat, že průkaz původu není uznaný klubem.

Povahově jsou přátelští a velmi živí. Podřídí se nejsilnějšímu. Je samostatně myslící a často víc přemýšli jak dělá. Vycházejí dobře s dětmi, ale jsou méně přátelští, když mají mladé tak by neměli být osamotě s dětmi. Jsou závislí na majiteli a jejich rodině. V ohrožení projevují pud sebezáchovy, a to z nich dělá dobré hlídací psy. osamělí mohhou mít destruktivní sklony, takže je nelepší mít je s jiným osem a nebo na místě, kde toho moc nezničí. Potřebují velmi brzkou socializaci. Výcvik by měl být pevný, ale ne tvrdou rukou.

 

článek v sr - ch.st tobrok