Vše o československém vlčákovi

Vybral jsem si čsv jako parťáka do života a chci s ním sportovat. Jsem aktivně žijící člověk a chci aby mě můj šedivý parťák doprovázel při běhu, dlouhých pěších výletech, na běžkách, u kola, na vyjížďkách s koněm atp. Ale jak mám přežít těch prvních 12-15 měsíců, než budu moct začít psa sportovně naplno zatěžovat a kdy vlastně asi tak můžu začít se psem sportovat? Říká se, že československý vlčák by mel věci, které po něm budu v životě chtít poznat do jednoho roka věku - jak to skloubit s tím, že co se sportu týče můžeme se do toho vrhnout po hlavě a naplno až po 1. roce života - pro klid svůj i chovatele lépe až po RTG kloubů (lze vyhotovit nejdřív ve věku 15 měsíců), kdy už budeme vědět, že má náš pes klouby v pořádku a můžu je tudíž bez obav zatěžovat. Nebo naopak, že na kloubech je nějaký nález a sportovní činnost tomu musím přizpůsobit. (Nález na kloubech neznamená, že pes sportovat nesmí - naopak nasvalené kyčle s dysplazií fungují mnohem lépe a déle bez bolesti než nenasvalené - jen je tomu potřeba přizpůsobit trénink.)
Všichni asi víme/tušíme, že to maličké štěně co si přineseme domů těžko můžeme nacpat do postroje a prohnat u kola. Ale kolik tak km je rozumný pěší "výlet"/delší procházka pro štěně ve 3,4,5 měsících? A kdy můžu se psem začít běhat? Aspoň maličko... Tyhle otázky slýcháme čím dál častěji. A jsme rádi, že s čsv se začíná aktivně sportovat. Tak zkusíme dát nějaký nástin, kdy asi tak může čsv s čím začít a jak moc mu toho "naložit". 

Data zde uvedená rozhodně neberte jako dogma. Řekněme, že se bavíme o zdravém zvířeti (není předpoklad dysplazií po předcích, štěně je v dobrém zdravotním stavu, neřešíme zažívací potíže, alergie apod.), které není tlusté (nadváha klouby hodně negativně zatěžuje sama o sobě) a neřešíme u něj růstové problémy (růstové bolesti nohou a z toho vyplývající kulhání, není u něj náběh na prošlapy atd.). 

Chůze se psem/procházky/výlety/dogtrekking 
Tak je vám asi jasné, že tohle je to "základní sportování", které budeme se šedivým provozovat do určité míry všichni a hned od začátku. (A je jedno jestli si představujete jen dlouhé pohodové vycházky se psem po okolí, nebo jste tremp tělem i duší a pes vás bude doprovázet na čundrech, nebo se za nějaký čas vidíte na stupních vítězů nějakého dogtreku - ale tam vás asi zklamu, protože s chůzí si nevystačíte. Budete muset začít běhat, pokud tak už nečiníte.) Nejdřív se nás bude týkat chození s prckem navolno nebo na vodítku, později případně na postroji a v tahu. 
Co můžu dělat od chvíle, kdy si psa donesu domu: S pejskem budete na procházky chodit od prvního dne a přes to, že ze začátku byste psa zvládli unavit jenom ušlou vzdálenosti - nedělala bych to. Časem to stejně na unavení stačit nebude (dospělý pes je naprosto v pohodě i na 90tém kilometru treku) a je lepší naučit se hned od začátku psa unavit spíš psychicky (učení nových věcí, pohyb v novém/neznámém/rušném prostředí, zvykání na cesty dopravními prostředky, seznamování s novými lidmi/psy, hraní jak s vámi tak se psími kamarády).
 Čevéčko má totiž ve své až chorobné smečkovitosti jednu nevýhodu, i když si říkáme, že přece poznáme až bude štěně unavené, nemusí tomu tak být. Štěně bude následovat vás, nebo ostatní lidi/psy (prostě smečku) kteří jsou s vámi na "výletě" tak dlouho dokud bude vládnout a ve chvíli kdy už začne únavou lehat a odmítat jít dál může už být unavené "přes čáru". Pokud jdeme se psem bez jiných psů a malý je ochotný na zastávkách lehnout a odpočívat můžeme bez většího rizika přetížení ujít i s malým štěnětem i delší trasy (několik km). Ale pokud jsou s námi jiní psi a štěně přestávky nevyužívá na odpočinek, musíme být mnohem opatrnější. Řešením samozřejmě může být štěně poponášet. Ale ne každé se nechá - pokud kolem běhají psí kamarádi a vám se v náručí zmítá skoro 10 kilo šedivých chlupů tak to tak úplně nejde. Nicméně štěně čsv je poměrně odolný neřád a jeho odolnost se geometrickou řadou zvyšuje. Ale i tak bych se do 3 měsíců držela trasy do 4-5km a do pul roku držela maximálně 10km a to ještě s ohledem na počasí a dávala si na výlety dostatek času (více hodin)  a brala v potaz i míru řádění s případnými psími kamarády. 
Dále můžu štěně od začátku zvykat mimo obojku i na postroj (pokud nevolím striktní cestu postroj = tah, což si myslím, že mimo saňové psy není nejideálnější cesta). V rámci chození na vodítku začít učit i povely přínosné pro chůzi v tahu - stůj/zastav, za paty a vpřed/go/zaber/jdi/kupředu - u posledního jmenovaného na začátek učíme jen velice krátké momenty "vystartováni" a "tahu" - časem se budou prodlužovat.  
Od mala můžeme pejska připravovat na atmosféru dogtreku (pokud se tomuto chceme věnovat). Zajet se někam podívat zhodnotit, zda už bychom třeba pohodovým tempem neušli "štěněcí" trasu (bývají vypsané) a hned třeba využít příležitost a seznámit psa se spaním ve stanu. Myslím, že fajn je psa už jako malého seznámit i s bivakem mimo stan. Prostě si někam vyjet vláčkem ujít par km, opéct buřta na ohni, přespat pod širákem a druhý den zase domu. Pejska od mala zvykejte na nejrůznější povrchy - sucho/mokro, beton, tráva, hlína, písek, kameny, potoky, louže, ale i třeba dunění při přechodu dřevěné lávky, nestabilní povrch zavějí suchého listí atp. Proste vše co byste při výletech terénem mohli potkat, ať vás pak nic nepřekvapí.

 

Půlroční štěně už s vámi poměrně snadno absolvuje celodenní výlet v pohodovém tempu s pauzami na odpočinek. Řekněme 15-20km rozložených do celého dne s delší polední pauzou (Alespoň 2 hodinky strávené spánkem někde pod stolem v hospůdce). Počítejte, že po celodenním výletě, kdy toho přes den pes moc nenaspí (pes je schopny prospat 18 hod/den) může klidně 2,3 dny dospávat. Den po výletě nemusí pes vůbec bobkovat (na výletě se díky rozhýbání střev chůzí vykadí "do zásoby"). Vždy berte v potaz i povětrnostní podmínky a terén, do kterého psa berete. Jen tím, že bude sníh nebo bude mít výlet velké převýšení nebo obtížně prostupný terén, se výrazně zvyšuje náročnost každého kilometru, který se štěníkem ujdete, je důležité na to myslet. 

 

Zhruba od šesti měsíců bych klidně pejska zvykala v rámci procházek/výletů na kratší úseky v tahu (řádově stovky metrů). Nadále pilovala dříve zmíněné povely a přidala povely stranové: "vlevo/levá" "vpravo/pravá". A hodit se může i povel pro zpomalení: "ho/pomalu". Postupně učit, že v tahu se nečuchá, nečůrá, neřeší se jiní psi ani lidé, naučit pejska v tahu procházet těsně kolem jiných psů (dobří jsou na trénink třeba uštěkanci za plotem) aniž by si jich všímal. A stejně jako u jakéhokoli jiného učení u čsv nic nepřehánět, nedrilovat dlouho, učit často a po krátkých chvilkách. Aby to psa nepřestalo bavit a nezhnusilo se mu to. 
Mezi 6 a 12 měsícem můžete s pejskem postupně prodlužovat procházky i výlety a v rámci nich i fáze "v tahu". Kolem 10 měsíce pes může v chůzi "odtahat" klidně celodenní výlet (stejně budete nadále z kopců učit "za paty") a občas asi v rámci výletu pejska i vypustíte na volno třeba s psím parťákem. 

  

V jednom roce může pes teoreticky nastoupit na start dogtreku v kategorii "long" (80 km a více). Já bych se psem na roce věku začala s dogtreky/výlety na úrovni kategorie "mid" (cca 50-60km) a první long si nechala po absolvovaní RTG kloubu (min. 15 měsíců věku). Ale stejně si myslím, že už od výletů několik desítek kilometrů dlouhých pochopíte, kdo bude ve vaší dvojce nakonec ta "brzda". A pokud tedy mate zálusk na nějaká ta "vítězství" v dogtreku tak se smiřte s myšlenkou, že spíš než na dálkové pochody potřebujete natrénovat na terénní ultramaraton. ;) Ale i chození treků "na pohodu" s bivakem má svoje kouzlo, dogtreky neopakovatelnou přátelskou atmosféru a navíc to utužuje vztah pes-psovod. 

BĚH se psem (cannicross): 
Co můžu dělat od chvíle, kdy si psa donesu domů: Zvykat mimo obojku i na postroj (pokud nevolím striktní cestu postroj = plny tah, což si myslím, že mimo saňové psy není neideálnější cesta) v rámci chození na vodítku začít učit i povely přínosné pro běh - "stůj/zastav", "za paty" a "vpřed/go/zaber/jdi/kupředu" - u posledního jmenovaného na začátek učíme jen velice krátké momenty vystartování a "tahu" - časem se budou prodlužovat (nejdřív v chůzi, potom v běhu). Od mala můžeme pejska připravovat na atmosféru závodů v běhu se psem (pokud se tomuto chceme věnovat i na zavodní úrovni) - ta je totiž dosti specifická. Spousta uštěkaných natěšených psů na startu. Takže se se štěnětem klidně můžete někam vyrazit podívat jen pro jeho otrkání a naši představu. Pejska zvykejte na nejrůznější povrchy - sucho/mokro, beton, tráva, hlína, písek, kameny, potoky, louže, ale i třeba dunění při přechodu dřevěné lávky, nestabilní povrch zavějí suchého listí atp. Prostě vše co byste při běhu terénem mohli potkat ať vás to nepřekvapí. 
Zhruba od šesti měsíců bych klidně pejska zvykala na kratší úseky v tahu (řádově stovky metrů) v chůzi dále pilovala dříve zmíněné povely a přidala povely stranové "vlevo/levá" "vpravo/pravá". A hodit se může i povel pro zpomalení "ho/pomalu". Pomalu můžete s pejskem NA VOLNO i nějaké ty metry začít popobíhat. A motivovat ho při tom jaká je to strašná sranda a zábava. Postupně učit, že v tahu (stále za chůze) se nečuchá, nečůrá, neřeší se jiní psi ani lidé, naučit pejska v tahu procházet - později probíhat těsně kolem jiných psů (dobří jsou třeba uštěkanci za plotem) aniž by si jich všimnul. A stejně jako u jakéhokoli jiného učení u čsv nic nepřehánět, nedrilovat dlouho, učit často a po krátkých chvilkách. Aby to psa nepřestalo bavit a nezhnusilo se mu to. 
Kolem desátého měsíce (počítám, že tou dobou už se psem budete mít v tahu něco nachozeno - viz dogtrekking) by pes mohl dost obstojně zvládat povely v tahu za chůze. Můžeme začít vybíhat v tahu v lehkém klusu na úseky cca 1000-1500 metru v rámci nich přenášet do běhu povely z tahu v chůzi a chtít po psovi soustředění a spolehlivý tah. Pes tou dobou klidně zvládne v běhu 5-10km s tím ze úseky v tahu budete střídat s úseky na volno. 
Tam můžete vy zrychlovat z klusu na opravdový běh a opět vlčka motivovat že běhání je sranda a že se bude těšit až bude moct zrychlit i v tahu. Řekněme, ze z delší trasy může pes v tahu absolvovat cca 30-60% trasy. Dále od psa v tahu vyžadovat ignoraci vůči psům a lidem okolo. 
Ve 12 měsících nastává den D a vy můžete psa přihlásit na první opravdové závody. Máte 3 měsíce času absolvovat pár závodů v pohodovém tempu a psa učit jak se na závodech chovat, vstřebávat atmosféru teď už z pozice závodících. V tréninku se psem začít běhat delší úseky v kuse (2-5km) v tahu v mírnějším tempu a kratší úseky (1000-1500m) "naplno". 
Od vyhotoveni RTG kloubu (min.věk 15 měsíců) pak můžete začít naplno závodit a psa v tréninku postupně s rozumem naplno zatěžovat. Věřte, že přišel den od kterého už navždy budete ten slabší z "týmu" vy. 

  

Kolo/běžky/koloběžky 
Běžky jsou v zásadě sport totožný s během v tahu. Je to navíc sport u kterého jsme zásadně limitováni roční dobou (minimálně v našich zeměpisných šířkách). Takže přípravu šedivce na zimní radovánky v podobě běžkování bych pojala jako přípravu na běh se psem viz. předchozí část o canicrossu. A v zimě pak psa kterému by ideálně měl být aspoň rok už v podstatě bez omezení vzala na běžky (počítat jen s tím, že běh ve sněhu je pro psa výrazně namáhavější než běh normálně. Tak vzít v potaz momentální kondici a míru netrénovanosti psa). Pokud je první zimu pejskovi méně než rok (6-12 měsíců), tak bych mu běžky spíš představila formou kraťoučkých výletu, kdy pes půjde na volno a vy na běžkách. Psovi, kterému první zimu bude méně než 6 měsíců, bych představila krásu zimy zatím spíš bez běžek jen nějakým tím blbnutím ve sněhu a krátkými procházkami. 
Kolo a koloběžka se v mém pojetí zásadně liší tím, že u koloběžky po psovi vyžaduji tah kdežto u kola nikoli. Proto beru tyto věci každou trochu jinak. Pokud chci, aby pes tahal i u kola a chodil vepředu v plném tahu tak se budu řídit tím, co tady píšeme pro koloběžku. Dospělého psa v kondici totiž mnohem snáz "utavím" v tahu u koloběžky a musím tak o trasách, převýšení a vzdálenostech víc přemýšlet (i 20km v náročném terénu, kde pes bude naplno tahat/makat může být pro psa moc). U kola čsv skládají vytrvalostní zkoušky (kde pes netahá, ale jen volně kluše/běží na úvaze vedle kola) 40-100km. 
Počáteční přípravy od chvíle, kdy si pejska donesete domu jsou v podstatě totožné jako pro chůzi v tahu a běh v tahu. Navíc můžete psovi ukázat kolo či koloběžku na krátkých procházkách, kde kolo povedete a pes bude běhat na volno, na koloběžce se dá jet i pomaloučku rychlostí chůze. 
Od šestého měsíce tak jako při běhu bych pejska začala pomalu brát na kratší procházky pomalým tempem, kdy vy jedete a pes běhá na volno. Jinak se v ostatních krocích stále držet přípravy "na cannicross". 
Od desátého měsíce bych s kolem už klidně jezdila na vyjížďky 5 - 10 km kdy pes netahá jen běží vedle kola a určuje si tempo. Pokud má pes tendence tahat tak střídat s úseky na volno. U koloběžky určitě prokládat úseky na volno. 
Od roku bych u koloběžky navýšila na úseky 2-5 km v tahu u delších výletů zase střídat s přestávkami nebo úseky na volno. Myslet na to, že na koloběžce chceme po psovi rychlejší pohyb než při běhu a krom nás táhne navíc koloběžku. Na kole od roku začít s výlety 15-20km v pohodovém tempu případně s pauzami na odpočinek a stále počítám s tím, že pes u kola netahá. 
Po absolvování RTG kloubu (Nejdříve v 15měsících věku) pak začít postupně psa v tréninku zatěžovat plně.

  

Vyjížďky s koněm
Tohle je úplně samostatná kapitola. Ale tenhle článek si nedává za cíl vyřešit za vás jak na to aby se pes držel u koně - nelovil v lese zvěř ani jiné pejsky. Ani to jak ho "ovládat ze sedla". Na to, že to má svá úskalí asi brzo přijdete sami. Já bych brala štěně od mala na stáje aby si na koně zvyklo a nebálo se jich. A tak od půl roku bych psa brala s sebou na procházky s koněm na ruce. Co se vzdáleností týče držela bych se u procházek s koněm na ruce limitů pro dogtrekking. U vyjížděk kdy pak budete vy v sedle hrozně záleží na zvoleném tempu - při krokové vyjížďce pes zvládne hodně, ještě ani krok/klus pro něj nebude namáhavější než běh u kola. Ale ve chvíli kdy budete delsí úseky absolvovat cvalem - bude to pro psa dost náročné a záleží na věku a kondici a délce cvalových úseků.