Socializace štěněte, aneb co podle nás nezanedbat:¨
Nejdříve Vám zde napíšu malý úvod k tomu, proč tento článek vlastně vzniknul. Kvůli různým okolnostem mi letos (2019) zůstalo štěně z mého vrhu, v pořadí je to již čtvrté štěně československého vlčáka, které doma mám.
U ČSV se pohybuji již od roku 2007 a v roce 2009 jsem si pořídila zakladatelku mého chovu, jíž byla Arya Arqeva, následně v roce 2011 přibyla Ebi z Kopáčkova dvora, po smrti Aryi v roce 2013 přišla Cirilla Vlčí tlapka a v roce 2019 Triss (Narcisa s divokou krví).
Ještě před pořízením Aryi jsem měla možnost díky čévéčkářům a jejich psům zjistit, že správná socializace (jinak také práce se psem) je základem celoživotního pohodového soužití. Kdo nechal štěně růst jako dříví v lese, toho časem litoval.
Od roku 2012 u nás odchováváme vrhy a tím pádem přibývá i majitelů, za které „nesu odpovědnost“.
Každy, kdo za mnou přijde, že chce ČSV, ode mě slyší, jak bude muset štěně opravdu socializovat a pracovat s ním, aby mu doma vyrostl super parťák, který ho nebude extra omezovat v koníčcích.
Možná vám to nepřijde tak důležité, ale časem zjistíte, že díky dobré socializaci můžete psa vzít všude, kam to jde. Ani dobrá povaha od štěňátka vám nezaručí, že se pes v puberně nezačne bát.
ČSV je ještě relativně mladé plemeno a jeho povaha ještě není 100% ustálená. Je tedy zapotřebí v nich podporovat to dobré a to horší (strach, strachovou agresi apod.) utlumovat či tomu předcházet soustavnou prací se svým šedivcem.
U svých odchovů se často setkávám s nešvarem majitelů, kteří si ode mne odvezou mazlivé, kontaktní, nebojácné štěně po pečlivé socializaci z naší strany a myslí si, jak mají vyhráno.
Na začátku se socializaci věnují, se psem pracují, ale protože štěně nemá problém, usnou na vavřínech a začnou místo mezi lidi chodit jen do lesa, vyhýbají se stresu a užívají si společnost toho "vlka" po boku.
Jenže pak se rozhodne se psem někam jet a ejhle, zjistí, že zvíře je najednou nejisté, vyhýbá se cizím lidem, divným věcem, řeší některé nepřirozené zvuky a majitel místo aby se zamyslel, zda něco nezanedbal, řekne si: „No jo, to je čsv, je to kříženec vlka, je to genetika a zvíře prostě má takovou povahu.“ Ale ono to tak úplně není. Ano, ČSV je kříženec vlka, kdesi v 8-9 generaci, ale také má v sobě dost krve NO.
Apeluji proto na nové majitele ČSV, opravdu nepodceňujte socializaci! Tento proces nekončí v roce života zvířete. Socializace se postupem času mění v nekončící práci se psem, která umožňuje majiteli i stále utužovat vztah a rozhodně není zapotřebí chodit 3x týdně na cvičák.
Věnujte svému psovi čas, vystavujte ho novým věcem a situacím, dejte mu prostor se rozvíjet. Všechno toto je pro čsv důležité, aby měl klidný život bez stresu a mohli jste spolu mít spoustu společných zážitků. Samozřejmě to neznamená, že intenzita socializace musí být po celý život psa stejná. Dospělé zvíře již tak častou socializaci nemusí ani oceňovat, ale přesto se psem můžete intenzivně pracovat i jiným způsobem (výcvik, hlavolamy, výlety, sportování), ale i přesto můžete psa stále občas vystavovat novým situacím.
Nezapomínejte, že i dospělé zvíře se může začít z ničeho nic bát, a pak musíte se psem znovu pracovat od základů. Práce s dospělým zvířetem je v tomto směru mnohem složitější a náročnější jak pro vás, tak pro vašeho čtyřnohé parťáka.
Poznámka pod čarou ale o to důležitější, než se dostanete ve čtení dál.
Socializujte s mírou, netlačte štěně hned do všeho, používejte selský rozum a naučte se číst řeč těla vašeho šedivce.
Když to natlačíte přes přes jeho psychickou hranici, můžete si psa na pěkně dlouhou dobu zkazit. Vyvolat strach i negativní asociace a tím pádem špatné reakce už při pohledu na nadcházející situaci.
Každé štěně je jiné, každé má í jinde hranici co v danou chvíli zvládne.
Socializace je dlouhodobý proces, takže nikam nespěchejte a berte to pěkně v klidu.
Určitě doporučuji používat výcvik dle pozitivní motivace k snadnější práci se psem patří i manipulace
Na co se soustředit.....
Základem je štěně brát od prvního dne doma mezi lidi, čím víc jich pozná a bude milovat, tím lépe. Nebojte se toho, že by se na vás štěně nenafixovalo, ba naopak, budete jeho pevným bodem a oporou. Nemusíte ho brát hned do centra města, ale určitě neváhejte všem miminko ukázat a představit.
Já svým majitelům doporučuji navštěvovat různá místa jako například centrum města, autobusová či vlaková nádraží, nebo pokud máte možnost, super místem v Praze je ruzyňské letiště.
Čím dříve a více se mimino ochodí, tím snazší jsou pak výkyvy povahy a nálad v pubertě. Štěně se novým situacím a věcem přizpůsobuje snáz, než starší jedinec, a pokud nepolevíte a se psem opravdu pracujete, nemívá potom ani v dospělosti větší problémy.
Do této kategorie patří i vojenské a policejní uniformy, možná vám to připadá hloupé, ale skutečně s tím mají psi problém.
Když tedy máme vybraný cvičák, kde jsme spokojeni jak s výbavou, lidmi, tak i s výcvikáři a jejich přístupem ke psu, je třeba si uvědomit, že pouze docházkou na cvičák psa nevycvičíme.
Základem každého dobrého cvičáku by měl být výcvikář, který pomůže majiteli najít cestu, jak se psem nejlépe komunikovat, naučí majitele pejska motivovat a pomáhá majiteli i psovi najít tu nejlepší cestu, jak spolu fungovat. Nezapomínejte největší kus práce je vždy na psovodovi (majiteli) a chce-li se člověk někam dostat, cvičák jednou týdně, i kdyby to byl individuál, je prostě málo. Se psem je třeba pracovat i doma, na zahradě, na procházce, mezi lidmi. Teprve tímto se tvoří správně vycvičený a socializovaný pes, který dělá radost svému majiteli, ale i správně působí na své okolí a dělá dobré jméno.
Aby měl pes veterinu spojenou, že se tam nci neděje
Shrnuto a potrženo. Dobře socializované a hlavně dospělé čsv by mělo zvládat:
1)kontakt s cizími lidmi a to včetně davů.
2)cestovat v MHD
3)vydržet v restauraci/čajovně v klidu pod stolem
4)pobyt ve městě, včetně jeho ruchu a divných povrchů
6) mít základní poslušnost, jako je chůze u nohy, sedni, lehni, krátkodobé zůstaň