Vše o československém vlčákovi

autor článku Tereza Dohnalová - prosím o toleranci chyb a zároveň upozornění, že to je další článek, vytvořen pomocí našich omezených zkušeností a "pozorovacích" schopností. Nemusíte ho brát vážně, ale kdo chce, si tam určitě něco užitečného najde

   

Tak je tu zima a sní období štěňat . V tuto chvíli, už je většina letošních vrhů v nových domovech a stále častěji se stává, že se vlčáci vrací ke svým chovatelům, protože štěně československého vlčáka umí být opravdu jiné, než štěňata většiny plemen. V tomto věku by člověk opravdu často řekl, že má doma vlka a ne psa. Ale nebojte, s věkem se to srovná
Každý rozumný chovatel se specifiky plemene zájemce seznámí, bohužel ne každý to udělá. Zde zkusíme postupně doplňovat rysy československého vlčáka, hlavně z období do jednoho roku, které by Vás mohli překvapit a vést tak k vrácení štěněte.

Základ je, vše učit od prvních okamžiků v novém domově, ať už je to chůzě na vodítku, chůze na volno, přivolání, seznamování s pejsky i lidmi ( chodci, běžci, kočárky),seznámit se sprchou či vanou, jezdit co nejvíc mhd i autem. Ukazovat další druhy zvířat. A hlavně trénovat vše, co chceme, aby štěně umělo a v dospělosti bralo jako samozřejmost - koně, šerm,  atd

Jaké jsou nejčastější důvody vracení? S čím by měl budoucí majitel tedy počítat a pořádně rozmyslet

"nekontrolované"  venčení

Co tedy s tím?  Důležité je vyběhnout se štěňátkem hned v okamžiku, když se probudí. Poté po každém krmení, ve chvíli kdy skončí hru do které bylo štěně zabráno. 
Jinak určitě venku za každé venčení pochválit, nemusíte nijak přehnaně, ale aby pejsek věděl, že to je dobře, pokud se vyvenčí doma, tak naopak tonem hlasu dát najevo že takhle to nejde,ale nikdy by nemělo dojít k fyzickému trestu jako je vymáchání čumáku v loužičce, nebo tahaní za kůži. 
1000%. Hlavně to chce hodně trpělivosti, občas to trvá i do roku, než váš společník opravdu vydrží se doma nevyčůrat

 Samota

 

Pes se musí v první chvíli naučit být sám i když je člověk doma. Nesmí „vědět“, kdy je doma sám a kdy je páníček jen za dvěřmi.

Ideální je, psa si venku opravdu pořádně unavit ( to znamená psychicky hlavně stopa, výlet do města, cvičení atd ) a doma určit klidné místo, kde má odpočívat v bytě je dobrá klec, na zahradě kotec ( tam si můžete pomoci kostí nebo jinou dobrutkou či hračkou na kousání) . 
Pokud to jde, chce to nenastavit uplný stereotyp. Na začátku by si člověk měl vzít týden až dva dovolené.
Několikrát denně nechat psa o samotě, v ruzné časy na ruzně dlouhou dobu.( v bytě není špatné  mu nechat puštěné rádio nebo televizi)
 Při reakci na dvěře opakovat otvírání a zamykání klidně co chvíli, aby si pes zvykl na ten zvuk a neměl ho spojený s odcházením. Hlavní je odcházet potichu a při příchodu nezdravit, nevítat, chovat se jakoby nic.

    

    Ničení 

– to je věc která k  československému vlčákovi bohužel též může patřit. Neničí každý československý vlčák, ale troufám si říct, že většina něco zničí. Ať už je to foťák, knihovna, lino, rozvod elektriky, bezpečnostní dveře atd atd.Pozor na to, československý vlčák v okamžiku nudy je velmi vynalézavý a dokáže zničit naprosto cokoliv. Ano nebudeme si nic nalhávat. Co nechceme mít potencionálně zničené, to doporučuji pořádně uklidit a hlavně dát co nejvýš, nebo na místa, kde na ně čsvlčák opravdu nebude moct. Já tedy doporučuji pořídit pořádnou hlavně opravdu odolnou klec – viz naše sekce - Vlčákuvzdorná klec- proč je lepší ji vlastnit - proč je lepší ji vlastnit Pokud máte zahradu, skvělá věc je bezpečný kotec  a bouda. Více fotek  tady

    

Kníkání 

- Štěňátko stále kníká, brouká, vyje a vydává spousty zvuků
československý vlčák je kříženec německého vlčáka a karpatského vlka, byť se často říká, že to je neštěkavé       plemeno, u malých štěňat to tak být nemusí. Stává se, že po odchodu od mámy si den dva stýská a tak břečí. Chce to ale vydržet, hlavně neutěšovat, spíše zabavit .

 Jít ven, pohrát si, dát něco na kousání ( např sušené šlachy, pařátky , ucho atd ) nebo na ničení jako pet láhev, papírovou krabici nebo noviny. 
Pokud ,  ale stále něco komentuje a opravdu už to nevypadá na stýskání, což se může stát,vím o dost psech, co jsou od mala velmi ukecaní. (Mám 2 takové holčičky doma.)  Takže ne, vaše štěně není nemocné, ani ho nic nebolí.
Tak  v tomto případě doporučuji učit povel ticho - dát povel a když chvilinku mlčí – nadšeně pochválit a dát pořádnou odměnu.
Ale i s variantou, že si domů dovezete  malého vševěda musíte počítat

 

   

Vytí

Krom kníkání jsou českoslovenští vlčáci experti ve vytí. Spívají opravdu procítěně a s velkým nadšením. Na sanitky, sirény, nebo ze smutku či radosti

 

                                                                                 

Kousání

jestli v něčem štěně československého vlčáka opravdu vyniká, tak je to v kousání do svých páníčků a všeho co jim přijde pod tlamu. Ano opravdu koušou s velkou vervou, to nejsou žádné lidové pověry.

  Důležité je si ale uvědomit, že to jejich kousání není v žádném případě agrese. Ale přirozený projev psa/plemene.
První věc co štěně po probuzení udělá je, že se s vámi jde vítat, má radost že Vás vidí a přitom vás zkusí za něco chytit. Bohužel mléčné zuby jsou ostré jako skalpel a i když vás vaše štěně nestiskne, tak teče krev. Tohle je velmi  nepříjemná součást života s československým vlčákem. Každý kdo si chce toto plemeno pořídit, musí tedy počítat, že do 14 dnů bude vypadat jak masochista co ubližuje sám sobě, či feťák, co neumí správně bodnout jehlu do žíly.

   Co je tedy základ?  kousání do člověka velmi důsledně zakazovat, vždy a do každého, ideálně bez výjimky. Nosit po kapse nějakou malou hračku, kterou štěněti hned dáte do tlamy místo části vašeho těla, nebo vašeho oblečení. Pokud vás ale štěně chytne, ideálně tedy vzít za horní čelist, říct rázné NE! Použít tón který nepřipouští žádné námitky a štěně ze sebe sundat. Klidně to NE důrazněji z opakujte. Používejte svůj hlas, je to perfektní pomůcka a československý vlčák na něj velmi dobře reagují. Můžete i druhou rukou chytnout za kůži na krku, lehce ji jakoby natáhnout a tím svůj zákaz zdůraznit. Má to efekt jakože kousnutí . 

 

       Spousta lidí vrací malá čsv kvůli tzv agresi na děti - aneb zlý vlk kousnul / škrábnul našeho Pepíčka /Lojzičku.
Ano i to se může stát. Přeci jen i to malé zlé vlče je miminko, které se neumí chovat a v dítěti vidí  nové vlče na hraní a blbnutí. Bohužel lidské dítě nemá takovou srst a ani schopnost tyto hrátky ustát.
Tady už je to na Vás, jak si štěně vychováte. Ale to VY  musíte vše korigovat, učit jak lidské tak jakovlčí dítě společnému soužití. Nic není hned, určitě to není za den. Pokud ale opravdu  chcete si pořídit československého vlčáka, musíte i s touhle variantou a řešením  problému počítat. Pokud vašemu dítěti bude vadit nějaký ten škrábanec nebo pád na zem. Tak si radši štěně tohoto plemene nepořizujte.

                             

                                                                                 

Vítání

umí být u československého vlčáka opravdu bouřlivé a divoké. Skákání nad hlavu, dávání pusinky, štípání, kníkání. Celým tělem dává najevo radost ze setkání. Nejhůř to snášejí návštěvy, nebo náhodní kolem jdoucí. Na cizý osoby, se to dá korigovat vodítkem a povely. Důležité ale je,  aby  vaše čsv mělo nadále rádo lidi ale naučilo se, že má počkat, než druhý člověk projeví zájem. 

Co se týče vítání rodiny, kousání jde omezit, že vždy vyměníte svou část těla za nějakou hračku. Při skákání pomáhá nevítat, otáčet se zády, nebo nastavit koleno s povelem nesmíš. V okamžiku kdy se pes uklidní, může se přivítat

Vrčení- cenění zubů

Máte doma pár týdnů malého československého vlčáka a ono na vás začalo  vrčet u jídla, nebo když spí a vy ho chcete pomazlit. Hlavně bych chtěla upozornit NIKDY TO NEŘEŠTE VAŠÍ AGRESÍ. Základ je si uvědomit, že vaše  štěně má  7-9 generací zpátky vlka. Každý malý vlk tráví období dospívání  ve rvačkách se svými sourozenci, jak těmi přímo z vrhu, tak s těmi staršími a snaží se postoupit ve smečce o příčku výš. Může se tedy stát, že Vás bude testovat celé dětství. 

 

 

 

Kosti jsou o něco horší, tam trvá doba snědení delší čas a štěňata mají větší tendenci si ji hlídat. Tak znovu chodit kolem psa, sme tam pohladit, mluvit, klidně do něj i strčit, občas podstrčte i něco lepšího než je kost, nebo kost vyměňte za křídlo a po snědení křídla kost zase vraťte . Vše hlavně v klidu, mluvte vyrovnaným až jásavým hlasem, že to je všechno sranda.

Vrčení u mazlení ospalého štěněte nebo při manipulaci. Tak tady hlavně vytrvat a opakovat to co nejčastěji ,dělejte si přitom ze štěněte legraci, co blbne, vždyť to nic není. Odměňujte při tom, spojte to s tím, že to je vlastně super. 

Takže základ všeho je, častá a nenásilná manipulace. Váš pes si od Vás musí nechat všechno líbit...                                                                

6 měsíční štěně a nácvik s kostí. Vše probíhá v klidu a pohodě. Výměna za jinou kostičku

Jak malé štěně krade kost dospělému psovi, všimněte si komunikace. Číst v našich psech a naučit se vnímat jejich komunikaci je základ ke klidnému soužití

 

Další možné problémy  v soužití s československým vlčákem

Hrabání 

- jedna z největších zábav pro čsv je hrabání. Jsou schopni udělat ze zahrady měsíční krajinu.

Milují zahrabávání kostiček do každého terenu.

Přivolání

tento povel je Alfa i Omega celého soužití s čsv. 
Je opravdu nutné začít učit štěně  přivolání od prvních okamžiků v novém domově.
 Důležité je, umět ze sebe udělat opravdu šaška, při volání dělat opičky, měnit tóniny hlasu.  Připravte se na to, že budete po parku utíkat opačným směrem, než vaše zdrhající štěně, budete se muset naučit 100% ovládat, protože v okamžiku, kdy Vám vytečou nervy, vlčáka už k sobě nepřivoláte. Mějte plné kapsy různých dobrůtek, hlavně to, co má vaše štěně opravdu rádo, neváhejte mu namíchat nějakou zajímavou směs (ovařené, syrové či sušené maso, nějaké dobré štěněcí granulky, piškotky, kousky sýra, párky atd atd těch možností v dnešní době je) .
Naučíte se pevné vůli, protože Vám hrozí nutnost schovávání se v křoví, v příkopu, za kopečkem nebo za stromem ( nemůžete vylézt než vás štěně začne hledat, panikařit a ideálně vás najde) 
Dále můžete jako pomůcku pro nácvik přivolání stopovací vodítko - tzv stopovačku- ta může mít 5 až 20 metrů.
U přivolání je hodně důležitá důslednost, časté opakování, pořádná pochvala a hlavně ta pozitivní motivace.

Pozor  na to, že i vlčák co chodí do 12měsíců 100% může  v období puberty  selektivně ohluchnout, v tom okamžiku cvičit, cvičit a cvičit. Hlavně to nevzdat a naopak ve snažení přidat. Věřte, že on moc dobře ví co po něm chcete,  jen Vás zkouší.
A to je ta chvíle, kdy majitel musí zatnout zuby a nedat se, přeci nechcete Vašeho psa věčně vláčet na vodítku.
 Ještě jedno pozor, československý vlčák není německý ovčák a tak většinou je zbytečné v dospělosti čekat nějaké zběsilé a nadšené přivolání. Další věc na kterou nesmíte nikdy zapomenout, psa při povelu ke mě nikdy netrestáme. Jen chválíme. Výjimka je, pokud si pro psa přijdete a čapnete ho, pak mu můžete vynadát ( tón hlasu) poodejít a nadšeně znovu přivolat, když povel splní, nadšeně chválit.

   

  
Lovení

lov, náš věčný nepřítel a souputník našich procházek. To je další schopnost, kterou má spousty vlčáků společnou. Většina čsv má opravdu silný lovecký pud, se kterým se musí od mala pracovat, stačí jedno zaváhání, jedno podcenění situace a máte vystaráno na pár let do předu.
Nebudu nikomu nic nalhávat, ale tohle je věc, kterou nemáme 100% zvládnutou.
Ano pokud své psy opravdu sledujeme, a nestihneme je okřiknout v pravou chvíli ( pod pojmem okřiknout si představte zařvání tygra , kdy vám zatrnou hlasivky s povelem NE nebo STŮJ) , tzn ještě než vyběhnou, tak sledujeme šedivý zadek mizící v křoví.
Máme štěstí že se po pár metrech vrací, ale víme, že tak to být nemá, takže to je takový stálý boj o tom, kdo z koho.
Lov je špatná věc, hrozí při tom zabití zvěře ( Ano československý vlčák vám srnu klidně sloví, o zajících a králících ani nemluvě) a v nejhorším případě Vám někdo zastřelí vašeho psa. Musím říct, že při těhle eskapádách, ať už jen s Aryou nebo s naší smečkou, jsem přišla ke spoustě šedivých vlasů. 

   

A co tedy s tím? Určitě od mala trénovat přivolání, to je základ. Ale pozor i pes který v parku či na cvičáku 100% poslouchá, nemusí poslouchat venku při setkání se stádem srnek. Takže nějaké obecné rady. Základ je, nikdy nenechat psa za zvěří vyběhnout, vždy být o krok před ním. Což se snadno řekne, hůř udělá. 
Takže super pomůcka může být stopovačka a pak vyhledávání situací, kdo má možnost chodit do obor se zvěří, má velkou a významnou výhodu- znám pár čsv kdy majitelka bydlela vedle obory s daňky a psi neměli tendence díky tréninku lovit.
Mohl by pomoct i starší pes co neloví, ale to je pak asi kus od kusu.
A hlavně nezapomeňte na pamlsky, oblíbené hračky, nadšený tón hlasu a zásadu - psa po návratu z lovu a přiběhnutí k vám netrestáme, ale chválíme že přišel. Výjimka je, pokud si pro psa dojdete sami.  

ještě Zde najdete zákon o volném pobíhání psů v ČR

Machrování - řešení hiearchie ve smečce

Ráda bych na začátku upozornila, že s machrováním se dá pracovat. Rozhodně nejsem pro, to svému psu tolerovat s filozofií: "Ale to je přeci pro ně přirozené. "
 Majitel si musí uvědomit, že čsv je pes skoro jako každý jiný a tak se musí chovat. 
Určitě je  dobré i s touto variantou změny chování počítat a pak být mile překvapen, než v pubertě s děsem v očích sledovat psí rvačku

Lidé si často pletou dominanci a nutkání čsv řešit hiearchii s agresí. Tohle je další ne moc pozitivní vlastnost, kterou čsv zdědili po vlcích.Většinou se projevuje kolem prvního až druhého roku, ale pozor NENÍ to tak vždy. Jsou jedinci, kteří machrování na jiné nepoužívají a k životu nepotřebují.I mezi vlčáky najdete nekonfliktní jedince, určitě jich je ale méně než těch, co by byli rádi na vrcholu smečky .

 Ale zpátky k tématu. Naše plemeno je považováno za hrozné agresory, bohužel pro ty, kteří o nich nic nevědí, se československý vlčák může tak jevit.
Československý vlčák má díky své masce úžasnou schopnost mimiky, Jejich řeč těla je naprosto bezkonkurenční. 
Už od mala je instinkty  vedou k tomu, postupovat mezi psy nahoru. Bohužel pro ně, je většina psích plemen nechápe a vznikají z toho konflikty. Pokud se totiž čsv druhý pes hned nepodřídí a vlčák si zamane, že je šéf, tak může druhého psa chtít dostat na záda, z čehož nakonec velmi často vznikne rvačka a neštěstí je na světě. Ještě častěji, ale jiná plemena tolerují a mají problém hlavně s jedinci svého plemene. 
Tam totiž nevznikají komunikační šumy a je mnohem větší pravděpodobnost, že na sebe narazí 2 stejně staří jedinci, ve stejné silové pozici. Velká výhoda u nich ale je, že často tolerují věk, mladší se starším často podřídí a starší mladé puberťáky mají většinou na háku.

   

A co s tím? Přesný návod jak ze svého vlčáka udělat znovu ke všemu kamarádského psíka neexistuje. My ho neznáme. A nevím jestli někdo ano. 
Nám se osvědčuje dobře padnoucí košík - Náhubek - československý vlčák ,spousty trpělivosti, hlídání každého rohu a seznamování s cizími psíky jen pod přísným dohledem a hlavně neustáleho kontaktu s novými a novými čsv, kdy máme spousty možností k tréninku.  
Ale i nám se občas stane, že se někdo s někým chytí, pak doporučuji mít aspoň doma lékárničku - psí lékarnička