Vše o československém vlčákovi

Pozornému a přemýšlivému čtenáři jistě neuniklo, že se jednotlivé typy operantního podmiňování různě překrývají. Pozitivní trest může být z druhého úhlu pohledu brán jako negativní upevnění (po pozitivním trestu následuje správné chování, které je „odměněno“ nepřidáním korekce, apod…) nebo negativní trest vede k nepříjemným pocitům (frustrace, …), čímž se zvíře snaží vyhnout těmto pocitům a zase mluvíme o negativním upevnění. Vždy, když jedno chování upevňujeme zároveň trestáme chování jiné. Mluvit o klikrtréninku jako o metodě bez trestů, tak svědčí spíše o neznalostech této metodiky.

Proč se snažíme vyhnout cílenému použití trestů a proč jen málokdy fungují tak, jak bylo zamýšleno?

Jak jsme v předchozích řádcích napsala trestů se tak docela nelze v tréninku vyhnout, prostě tu jsou ať chceme nebo ne. To je důvod proč se klikrtrenéři snaží vyhnout cíleným trestům, zvláště těm pozitivním. Pokud se totiž trestům nemohu vyhnout je zbytečné přidávat další a k pozitivním trestům se uchylují jako k poslední možnosti. Chování, kde jiná možnost není, je jen velmi málo. Tresty totiž s sebou nesou mnoho negativních důsledků, jakými jsou vyšší pravděpodobnost výskytu agrese, narušení důvěry mezi zvířetem a trenérem, ztráta motivace, atd…Tresty také málokdy fungují tak, jak si člověk představuje. Proč? Tak předně už je trochu potíž v samotné definici trestu. Trest chování ZASTAVUJE, ale netvoří. Pokud tedy psa učím, jak se chovat nemá, musí vědět, jak se chovat má. To je právě ta potíž. Psi často vůbec netuší, že se chovají špatně. Nejčastější potíže s psím chováním (kradení jídla, bouřlivé vítání, ničení věcí, okusování, …) totiž vychází z jejich přirozenosti. Psi coby potravinoví oportunisté sežerou jakékoliv jídlo, ke kterému se dostanou a sežerou ho všechno, protože jejich přirozená strava neroste všude kolem a k dalšímu jídlo se nemusí dostat několik dní. Člověk naproti tomu pochází z opic (kreacionisté prominou), strava roste všude kolem. Mohou si tedy dovolit nechávat spoustu zbytků. Pro psa naprosto nepochopitelné chování, odejít od nesnědeného! bifteku. Psovi jeho přirozenost velí pečovat o chrup a trénovat žvýkací svaly okusováním a žvýkáním. Štěňata v období výměny zoubků žvýkat přímo nutně potřebují. Netuší (jak by také mohla), že ta báječná věc, co se tak skvěle žvýká je luxusní lino, drahé boty nebo nebezpečné kabely. Všechno jsou to pro ně hračky ke žvýkání (mimochodem tak se jmenuje i kapitola výborné knížky Jean Donaldson: Lidé a psi, střet kultur. Vřele doporučuji k přečtení). Z toho je potřeba vycházet, pokud chceme nějaké chování trestat.

Dalším důvod, proč často tresty nefungují správně, je v načasování. Chování se zastavuje (i tvoří) v souvislosti něčím, nikoliv za něco. Proto, aby pes pochopil souvislost: příčina – následek, je třeba, aby k následku došlo ve zlomku vteřiny (zdroje uvádí 0,3 – 0,5 s). To je opravdu krátká doba na včasnou reakci. Většina trestů tak přichází pozdě.

A co odměny?

V zásadě platí, pokud budeme odměňovat žádoucí chování, bude se toto vyskytovat častěji. To se ale lépe řekne hůře udělá. Za prvé pro odměny platí stejné pravidlo jako pro tresty, tedy máme jen zlomek vteřiny na včasnou odměnu. K tomuto účelu slouží klikr. Klikr je jakési cvakátko, které pomocí klasického podmiňování, slouží jako informace psovi, že právě toto chování je odměňováno. Díky tomu, že má pes spojeno klik-odměna, může odměna přijít o něco později a pes stejně bude vědět, které chování bylo odměněno, přestože jej již neprovádí.

Skutečnou obtíží při vytváření chování je určování toho, co pes považuje za odměnu. Často máme pocit, že pes provádí nežádoucí chování, přestože není odměňováno. Vězte, že pokud se chování opakuje a intenzita neklesá, je nějakým způsobem odměňováno. Dobrým příkladem je třeba dožadování se pozornosti, přestože můžeme psa okřiknout leckdy i trestat fyzicky, pes pokračuje v nežádoucím chování. Je to z toho důvodu, že motivací byla Vaše pozornost a tu také dostal, byť negativní. I negativní pozornost je pozornost a pokud pes nezná jiné možnosti, bude opakovat ty, které se mu vyplácí. Samostatnou kapitolou je samoupevňující chování, tedy chování, které už jen tím, že se děje, psa odměňuje. To je rozsáhlé téma překračující rámec pozitivního tréninku, přesto považuji za nutné jej zmínit, aby si každý majitel psa uvědomil, že i toto chování má nějakou příčinu i odměnu. Mezi takové chování patří excesivní štěkání, vykusování srsti, běhání v kruhu, ale třeba i některé případy tahání na vodítku. Příčinou takového chování je často i stres a toto chování mu pomáhá snižovat jeho hladinu. Je nesmysl pak takové chování trestat a je nutné buď nabídnout psu jinou strategii, pracovat na větší odolnosti vůči stresovým situacím, apod… Pokud se Vás takové chování týká je dobré vyhledat trenéra zabývajícího se komunikací u psů, tzv. reaktivností, atd.

Jak tedy naučit nové chování?
V první řadě je, pokud chceme pracovat metodou klikrtréninku, nutné pejska naučit, co vlastně klikr znamená. Jak již bylo řečeno, jedná se o klasické podmiňování. V hlavě psíka tedy vytvoříme podmíněnou reakci klik=odměna. Jak? Jednoduše, prostě po každém kliknutí dáme pejskovi pamlsek (nebo jinou odměnu, ale pamlsek je nejjednoduší a nejrychlejší odměna). Je přitom úplně jedno, jestli budeme s odměnou spojovat kliknutí klikru, vybrané slovo, které nepoužíváme (často se používá slovo chip), nebo si zvolíme jiný marker (označovač) chování. Zda-li se pejskovi spojení už vytvořilo, ověříme jednoduše, klikneme ve chvíli, kdy se pejsek nedívá. Jestliže už má podvědomě vytvořenou podmíněnou reakci, automaticky se otočí a bude hledat odměnu. Když se neotočí, nevadí, jen prostě budeme pokračovat v podávání odměn po kliknutí.

Pejsek již v hlavě spojeno kliknutí s odměnou a můžeme přikročit k samotným způsobům, jak něco naučit.

Modeling
Je první a nejméně používaná způsob v klikrtréninku. Psa prostě postavíme do požadované pozice a v ní mu klikneme a odměníme. Vzhledem k tomu, že je většině psů polohování nepříjemné, pohybujeme se na rozhraní negativního upevňování a je třeba být citlivý a opatrný, abychom to s nátlakem nepřehnali. Další nevýhodou je, že při ní pes není iniciativní a kreativní (což ne vždy je na škodu. To přiznávám). Přes všechny nevýhody je modeling při správném postupu dobrou pomůckou, jak rychle naučit výstavní postoj, ukazování zubů, aj.

Luring
Luring česky navádění je metoda dříve nazývaná chuťově dráždivá
Úplně jednoduše strčíme psovi pamlsek před čumec a navedeme ho do požadované pozice (proto navádění). Tato metoda je velmi jednoduchá. Psovod si nemusí nic moc dopředu rozmýšlet. Požadované pozice je docíleno velmi rychle. Přesto má několik nevýhod:

1) Pejsek s čumákem nepřemýšlí nad tím, co dělá, ale nad tím, jak se dostat k žrádlo (to není špatně, ale je třeba s tím počítat)

2) Někdy trvá, než se pejsek naučí pozici i bez pamlsku

3) Některé pozice prostě nenavedete

4) Pokud chcete určitou přesnost nebo konkrétní pozici tlapek, apod. vyžaduje to určitou mechanickou dovednost psovoda psa správně navést.

Přes tyto nevýhody se jedná o velmi účinnou metodu. Bohužel, se často setkávám s názorem, že to není ta „pravá pozitvka“. Myslím, že tyto úvahy jsou zbytečné. Celá řada klikrtrenérů navádění používá a pokud je to nejjednodušší způsob, jak něco naučit, nevidím důvod, proč nezvolit tuto cestu

Zachycení (capturing)
Psa odměňujeme za chování, které již se běžně vyskytuje v jeho repertoáru. Počkáme si na příležitost, kdy jej náhodně předvede a v ten moment odměníme. Pejsek brzy zjistí, že toto chování mu přináší užitek a bude se jej snažit předvádět častěji. Brzy si Vás tak trochu bude cvičit a chování Vám schválně nabízet, tehdy je správný čas pro zavedení povelu. Tedy předřadíte povel před chování a následně budete odměňovat jen ty pokusy, které následují po povelu. Jedná se o velice jednoduchý postup, kterým můžete pejska naučit chování, které je mu přirozené. Nicméně má také několik úskalí. Je dobré si vybrat takové chování, které pes předvádí častěji nebo u kterého jste schopni předvídat situace, kdy k němu může nastat (pokud chování předvádí jen v určitých situacích. které se opakují jednou ročně, pravděpodobnost, že se Vám to takto podaří naučit je poměrně nízká). A vůbec se nehodí pro chování, které by se časem mohlo stát otravným (např. štěkání), protože se může stát, když Vám nějaký trénink nepůjde, pes se bude vracet k tomu, co mu odměnu přinášelo, a zatímco třeba takové sezení nikomu nijak zvlášť vadit nebude takové vyštěkávání může být pěkně nepříjemné. Na druhou stranu se to ale dá dobře využít, pokud již pes takový zlozvyk má, při jeho odbourávání. Říká se tomu, dostat chování pod povel. Psa vlastně naučíte, že toto chování má význam pouze pokud dostane pokyn k jeho předvedení.

Shaping nebo-li tvarování
Jakýsi svatý grál pozitivního podmiňování. Kdo v pozitivce „nešejpuje“ jakoby nežil. A jak to „šejpování“ vlastně vypadá v praxi? Jako vzorový cvik vezmu nosetouch, tedy dotek psího nosu na ruku. Samozřejmě jsou i jiné způsoby, jak to naučit, ale výhody (i nevýhody) shapingu zmíním až pak. Vraťme se k našemu cviku. Do jedné ruky si vezmu klikr a pamlsky (můžu si pamlsky dát někam poblíž, pokud nezvládnu držet obojí). Druhou ruku dám před psí čumák, tak daleko, aby pejska zaujmula. Někdy se stane, že pejsek sám od sebe se jde podívat, co v té ruce máme dobrého. V tuto chvíli musíme být opravdu rychlí a klikneme přesně v ten okamžik, kdy má pejsek nos u ruky. Pokud chceme práci urychlit vložíme pamlsek co nejblíže nebo přímo do ruky. Pokud pejsek k ruce nepřijde nevadí. Budeme klikat jen za to, že se na ní podívá (ano jen podívá). Protože pejsek už klikání zná, ví, že to znamená odměnu. Protože pejsek odměnu chce, velmi brzy pochopí, kde mu to kliká a bude to chování opakovat. Bude se tedy na ruku dívat. Tehdy je na čase zvýšit kritéria, pokud se pejsek šel podívat do ruky, nebude už klikat za náhodné dotknutí, ale počkáme si až se k ruce sám vrátí. Pokud se na ruku jen dívá, počkáme si na jakýkoliv pohyb hlavy (čumáku) směrem k ruce (i v tomto případě práci velmi zjednoduší, pokud budeme pamlsky vkládat do ruky). Znovu tento krok hezky proklikáme až bude toto kritérium splněné přikročíme k dalšímu kroku, který si zvolíme. Až na konci můžeme trénovat výdrž, vzdálenost ze které mu budeme ruku nabízet, a další kritéria….Možná to zní velmi složitě, ale je to velmi jednoduché a dobrým trenérům stačí i několik minut k naučení nového chování (samozřejmě záleží na složitosti cviku). Tímto způsobem lze naučit i velmi složité chování i u jiných druhů zvířat, než jsou psi. Snad první takto vytvarované chování bylo provedeno B.F. Skinnerem (objevitelem operantního podmiňování) a jednalo se po holubi hrající pingpong (k vidění i na you tube). Aby zvíře dobře chápalo, co po něm chceme, a učení probíhalo hladce, Karen Pryor (žačka B.F.Skinnera, pozorní čtenáři si jistě všimli, že jsem ji už zmiňovala) sepsala pravidla obecně známe jako pravidla shapingu podle Karen Pryor.

Tyto pravidla je dobré znát i když se Vám shaping zdá složitý, neboť myslím, že se jimi klidně můžete řídit i v jiných metodách a koneckonců třeba i při učení dětí.

1. Pravidlo: Postupujte po tak malých krocích, aby měl pes reálnou šanci na úspěch

Tedy kroky, ze kterých se naše chovaní skládá, by měly být tak malé, jak jen to je možné. U našeho případu učení nosetouche také hned nehceme, aby se pejsek dotknul ruky ihned, ale první odměňujeme za pohled, pak pohyb hlavou, malé přiblížení,…. Je velmi důležité nespěchat a nesnažit se jednotlivé krůčky přeskakovat. To platí nejen u učení úplně nového chování, ale i třeba i u procvičování starého, kde třeba jen ztěžujeme prostředí (nevezmeme pejska z obýváku hned do centra města, ale nejdříve do klidnější části parku,…)

Zdá se to triviální, ale tento krok přeskakuje mnoho lidí mnohdy nevědomky. Jak poznáte, že zvolené kroky jsou dostatečně snadné? Cvičení je plynulé a jednotlivé kroky jdou rychle za sebou, pokud se u nějakého „zaseknete“ pravděpodobně jste zvolili příliš velký skok. Můžete se také řídit četností odměn, alespoň 8 z 10 pokusů by mělo být odměněno, pokud není je nastavená obtížnost příliš vysoká.

2. Pravidlo: Trénujte vždy jen jedno kritérium daného chování. Nikdy dvě nebo víc najednou.

Velmi častá chyba nejen u začínajících psovodů. Toto pravidlo mluví o tom, že bych měli sledovat na chování jen jednu věc – správné porozumění, rychlost, výdrž, přesnost, prostředí,…cokoliv z toho ale jen jedno. Chceme-li chování přesnější, nebudeme sledovat rychlost, tedy odměna přijde i když pes vykoná cvik pomalu. Co se kritéria rychlosti týká, tak moje zkušenost praví, že přijde s porozuměním cviku. Rozumí-li pes cviku opravdu dobře a má-li správnou motivaci, bude se snažit vykonávat cvik, co nejrychleji může, pokud ne, je dobré se zamyslet proč. Pokud chceme rychlý přesný cvik v jakémkoliv prostředí, musíme učení rozfázovat lekce, ve kterých budeme sledovat jednotlivá kritéria.

Kdykoliv Vás tedy napadne „já ale chci, aby to dělal rychleji (přesněji),…“, zamyslete se, zda-li náhodou nesledujete několik kritérií najednou. Pro psa (a nejen pro něj) je velmi frustrující, pokud vykoná rychle nějaký cvik (konečně), ale nedostane žádnou odměnu, protože se například sednul křivě, pak si sice sednul rovně, ale zase si sedal pomalu… Výsledkem je dokonalé zmatení psa a nakonec i ztráta motivace.

3. Pravidlo: Zavádějte proměnlivý rozvrh odměn, než přejdete k dalšímu kritériu

Nejprve je třeba vědět, co je proměnlivý rozvrh odměn. Velmi jednoduše řečeno pes nedostane odměnu po každém správně provedém cviku, ale naopak nikdy neví, kdy a v jaké formě odměna přijde (bude to pamlsek? Podrbání? Nic? Míček?...). Tento bod je diskutován mnohými trenéry, někdy může vést k většímu zmatení psa, ale jindy to může psovi velmi pomoci. Pokud je pejsek na proměnlivý rozvrh zvyklý méně se nechává rozhodit případnou

chybu, jeho motivace k práci je vyšší, apod. Jak a kdy zavádět proměnlivý rozvrh je velké téma a velmi záleží na dovednost psovoda a charakteru psa. Rozhodně je ale dobré (spíše nutné) jej zavádět, jednak nikdo nechceme věčně nosit pamlsky a jednak jak jsem již psala chování se stává stabilnější, pes jistější a motivovanější. Ano, opravdu motivovanější a to i přestože odměnu nedostane pokaždé. Je to taková hra na automaty, lidé závislí na automatech také hrají bez výher stále dokola s vidinou, že jednou to přeci vyjít musí. Stejné je to i u proměnlivého rozvrhu. Občasný neúspěch naopak zvyšuje snahu a výkon. Tady ale pozor někteří psi frustraci snáší dobře a opravdu vede k působivým výkonům (podívejte se na přenos z poslušnosti dle IPO, celá je postavená na velmi frustrovaných psech a přesto, tedy spíš právě proto mají takový drive do práce, jestli je to fér nebo správně stresovat až v takové míře, jaká je k vidění na mezinárodních závodech je na uvážení každého jednotlivce), ale je třeba mít v úvaze, že ne každý typ psa takto vysokou míru frustrace snáší a také v takto vysokém stresu často psi jednají dost automaticky a moc nepřemýšlí nad tím, co vlastně dělají. To je dobré mít na mysli, pokud psa namotivujete něčím opravdu speciálním a namísto lepší poslušnosti máte ukňouraného psa, který není schopný se soustředit. Takový pes je tzv. přetočen. Zkrátka a dobře při zavádění proměnlivého rozvrhu odměň postupujte opatrně, buďte opravdu nepředvídatelní, vše s citem. Opravdu dobří trenéři dokáží pracovat se psem bez odměň klidně i několik hodin a pes neztrácí pozornost, výkonnost ani motivaci a pozornost

4. Pokud zavádíme nové kritérium dočasně vypouštíme ty stávající

Toto pravidlo o tzv. rozvolnění kritérií velmi souvisí s pravidlem sledovat jen jedno kritérium. V momentě, kdy se se Vám podaří vytvarovat chování dle vašich představ, budete chtít, aby pes prováděl cvik rychleji, přesněji, v jiném prostředí, na dálku,… Tehdy si vybereme jedno kritérium a budeme sledovat jen ty pokusy, které odpovídají průměrným a lepším výkonům. Ostatní kritéria vypustíme. Pokud budeme chtít aby si pejsek jdoucí u nohy rychle sedal spolu s Vaším zastavením, budeme sledovat rychlost zasedání a odměňovat průměrné a rychlejší zasedání. Naopak opustíme kritérium přesnosti a budeme odměňovat i ty pokusy, které jsou rychlé, ale třeba daleko od nohy, apod. Když už bude zasedávat pěkně rychle, můžeme pracovat na dalších kritériích, atd.

5. Buďte vždy o několik kroků napřed před svým. Náplánujte si učení vždy až do konečné podoby tak, abyste nebyli zaskočeni náhlým pochopením nebo přeskočením několika kroků.

Někdy nás pes prostě doběhne a někdy i předběhne a namísto postupování po krůčcích začne předvádět chování, které jsme očekávali, že pes předvede mnohem později. Stává se tak u cviků, které se sestávají z menších cviků, např. aport (přinesení, předsednutí, puštění jsou dílčí části, které musíme psa naučit a vložit do celkového provedení). Zůstanu u aportu, dejme tomu, že jste se již dopracovali k tomu, že pejsek bere hračku dp pusy a vy nyní chcete, aby jí přinesl. Protože nemáte psíka aportéra neočekáváte valný posun a proto si neuděláte plán, co budete sledovat když hračku přinese (délku výdrže, přímý směr, rychlost, pouštění, předsednutí,…) a pejsek vás pěkně vypeče a aport přinese hned napoprvé a Vy najednou začnete horečně přemýšlet, co teď vlastně máte sledovat a úplně promeškáte správnou chvíli k odměně. Psa to pochopitelně zmate (můžete ho nechtěně podpořit v předčasném pouštění aportu, nebo ho můžete pěkně otrávit) a Vy si tak pokazíte krásně rozběhnutý cvik. Heslo buď připraven platí u psího výcviku.

6. Nikdy neměňte trenéra uprostřed výuky. Můžete vystřídat několik trenérů během výcviku, ale nikdy ne u učení jednoho konkrétního chování.

Zdálo by se, že toto pravidlo platí hlavně u trenérů mořských savců, kde se v tréninku jednoho psa střídá několik trenérů. Nicméně i u psů, zvláště dnes v době různých seminářů a možností IT, se můžeme setkat s tím, že cvičíme dle metodiky někoho a ještě než dokončíme celý proces, buď se sami necháme zlákat něčím, co vypadá snadněji nebo nám někdo jiný začne nabízet jinou metodiku. Pokud ale Vaše zajetá metodika funguje a má výsledky je nesmysl jí měnit, zvlášť když nemáme chování upevněné. Naopak to trénované zvíře pravděpodobně zmate a vůbec nebude chápat, co vlastně po něm chcete.

7. Pokud Vámi naplánovaný rozvrh (metoda) nefunguje. Zkuste jiný. Je mnoho cest, jak dosáhnout cíle.

Znáte to, bojujete s určitým chováním nebo některé cviky ne a ne naučit nějaký cvik, a Váš kamarád Vám doporučí zaručený způsob. Zkoušíte a zkoušíte, ale nejde Vám to. Důvodů může být mnoho, ale neexistuje způsob jak něco naučit, který by byl zaručeně ten jediný a nejlepší absolutně pro všechny typy psů. Proto musíme nejen předvídat a být napřed, ale také mít oči i mysl otevřenou a pokud se nám nelíbí, jak daná metoda funguje, prostě ji c bvzměnit a přizpůsobit dané situaci. Vy jste (nebo byste měli být) experty na Vašeho psa a vědět, co mu vyhovuje, kdy a jak pracuje nejlépe, poznat na něm, když ztrácí motivaci, je zmatený nebo ve stresu. Nikdo jiný s vaším psem nežije a nezná tak dobře jako Vy. A někdy stačí změnit jen maličkosti.

8. Nepřerušujte lekci bezdůvodně. Pes to může brát jako trest.

Představte si, že se bavíte s kamarádem. Vyprávíte nějakou historku, kterou opravdu chcete, aby Váš kamarád slyšel. Blížíte se k pointě a najednou Váš kamarád zničehonic odejde. Jaký dojem by to ve Vás nechalo? V pozitivním tréninku veškerá iniciativa ke cvičení vychází z motivace psa. Dojem z bezdůvodně přerušené lekce může být obdobný. Vlastně mu totiž berete něco, co ho baví a to je, jak jsme si již řekli negativní trest. Jak to ale udělat, když potřebujete cvičení ukončit? Verzí je spousta já osobně „vysypu kapsy“ a než to pes dožere odcházím. Případně dám psovi něco, co trvá než to sežvýká (vepřové ucho, sušenou šlachu, …). Pejsek se zaměstná hledáním pamlsků, příp. žvýkáním a cvičící nálada ho zatím přejde.

9. Pokud se chování zhoršuje, znovu projeďte předchozí kroky, tzv. back to the kindergarten (zpátky do školky)

I při dobře zpracovaném a vedeném tréninku se může stát, že se chování kazí. Pes si může myslet, že klikáte za něco jiného, než klikáte a požadované chování prováděl nevědomky, jindy zkrátka přestanete postupovat, apod. Tehdy je dobré se vrátit k předešlým krokům (na to je dobré vést si tréninkový deník, ale s tím mám sama problém, takže…) a znovu je procvičit, možná zjistíte, kde byl „zakopaný pes“, minimálně psovi dopřejete opět několik úspěšných pokusů, což nikdy není na škodu.

10. Lekci ukončujte ve chvíli, kdy se Vám daří. Nikdy ji neukončujte ve chvíli, kdy se pes zasekne anebo se chování horší.

Správně načasovat konec lekce je umění. V zásadě je lepší skončit dříve než později. Pokud dosáhnete nějakého pokroku, skončete. Pokud pes předvede nejlepší možnou variantu daného cviku, už ji neopakujte. Co se týče druhé části, nekončit, když se chování horší, s tím já osobně až tak úplně nesouhlasím. Osobně si totiž myslím, že pokud jde výkon psa rapidně

dolů a Vy sami už začínáte být frustrovaní, zklamaní či naštvaní, je lepší lekci ukončit (samozřejmě pěkně v klidu, ne že se na patě otočíte a nazdar). Pravděpodobnost zlepšení se v takové chvíli totiž rovná nule.

Trenér zvířat František Šusta ještě dodává další kritéria

11. Postupujte takovým tempem, aby Vás zvíře stačilo stíhat.

Všichni si určitě vybaví chvíli, kdy učitel vysvětloval něco před tabulí a Vy jste najednou zjistili, že vůbec nevíte o čem mluví, přestože jste ještě před chvílí rozuměli všemu. Přesně to se může stát i u tréninku zvířat. Buďte proto vnímaví ke svému svěřenci a přesvědčte se, že opravdu rozumí každému kroku.

12. Zároveň postupujte tak rychle, aby zvíře nestíhalo dělat i něco jiného.

Stejně jako ve škole se žáci, kteří látku již pochopili, mohou začít nudit (a tím pádem i ztrácet soustředěnost a motivaci), totéž se může stát i u psů. Nudný trénink nikdy není zábavný trénink.

13. Pokud zachycujete chování, buďte si jité, že se jedná o samotné chování, nikoliv o projev emocí (zvláště agrese)

Může se nám stát, že budeme chtít vytvořit nějaké chování, které pes ukazuje jen v určitém rozpoložení (např. cenění zubů). Je pochopitelné, že se budeme snažit o nějaké zachycení, bohužel, existuje reálné riziko, že namísto cenění zubů, budeme psa podporovat v agresi (a to určitě nikdo nechce). Zkrátka, pokud pes dané chování předvádí jen ve spojitosti se silnými emocemi, je lepší najít jiný způsob, jak jej naučit.

Tyto pravidla nám slouží k hladkému průběhu lekce a psovi snazší pochopení požadovaného chování. Shaping totiž, pokud nedodržujeme některé z předchozích pravidel může být pro psa velmi stresující záležitost stejně jako klikrtrénink k obecně. Být ve světě, kde nedostanete žádnou nápovědu a jediná komunikace s člověkem je srkze klikr je velmi smutná záležitost a pro psí psychiku velmi neblahá.

Jak Odnaučit?

Co když pes předvádí chování, které Vás úplně vytáčí a nevíte, co s ním? V úvodu jsem již psala, že se spousta trestů stává neefektivním z důvodů popsaných výše, jenže jak problém vyřešit? Nyní už víte, jak naučit chování nové. Zkuste Váš problém přeformulovat a nabídnou psovi chování, které dělat může.

Příklad 1: Pes hrozně skáče na lidi při vítání. Je to o zuby. Jak ho naučit neskákat?

V prvé řadě je těžké naučit psa něco nedělat, ale je snadné jej naučit dělat něco. Zkusme tedy problém říci jinak: „Pes při vítání strašně skáče, jak jej mám naučit, aby vydržel všema čtyřma na zemi, nebo aby ideálně seděl.“

Nyní už máte chování, které chcete naučit a psovi tak můžete „podat pomocnou ruku“. Základem je tedy, že vůbec umí sedět, trénujte sezení i ve velmi rušném sezení, nasimulujte přibližování osob, nejprve jen bude odcházet a přicházet, rozšiřujte počet osob, se kterými trénujete. Nakonec se toto chování zautomatizuje.

Jiné řešení můžete chtít při vítání doma. Tam je situace složitější, protože se přidávají velké emoce a sebeovládání. Nicméně můžete si pomoci snížení kritérií, budete jen vyžodavta

všechny čtyři packy na zemi. Můžete si pomoci, že ho naučíte přinést Vám hračku, o kterou se budete přetahovat, pro psa tak bude snadné zůstat na zemi a zároveň upustí páru při hře. Nakonec ho můžete třeba naučit nosit hračku na místo a tam čekat, dokud k němu nepřijdete (tohle je vážně těžké, ale ne nemožné)

Tomuto způsobu odnaučování se říká DRA (differential reinforcement of alternative behaiovour), tedy odměňování aleternativního chování.

Příklad 2: Můj pes mě hrozně okusuje při vítání.

Zkusme si říci, co chceme, aby pes dělal, namísto okusování rukou.

Zde bych volila cestu nejmenšího odporu a naučila jej nosit si hračku a vítat se s ní v puse. Říká se tomu DRI (differential reinforcement of incompatible behaviour), tedy odměňování psa neslučitelnému chování. Když drží a okusuje hračku, nemůže mi okusovat ruce.

Příklad 3: Pes hrozně vyje v kleci a snaží se z ní dostat, už mi rozlámal dvě klece.

Pravděpodobnou příčinou, pokud pes netrpí separační úzkostí), je příliš rychlý nácvik (nejspíše jste pejska do klece rovnou zavřeli a nechali ať si zvykne). V tomto případě bych učila psa setrvat v kleci i s otevřenými dveřmi (ty bych zavřela až jako další kritérium po výdrži) a odměňovala tu dobu, než odejde z klece. Klidně dovnitř vhoďte pamlsek a poté, co je pes najde a sní počítejte, jak dlouho v kleci vydrží. Napočítali jste do jedné, příště odměňte ještě než začnete počítat, pak napočítáte do jedné, dvou,….Zkrátka odměňujte dobu, kdy je v kleci v klidu. Tento scénář odpovídá DRO (differential reinforcement of other behavior), tedy odměňujete jiné chování. Asi správně by mělo být jakékoliv jiné chování, ale ze zkušenosti vím, že je dobré být konkrétní alespoň v počátcích. A koneckonců Vy odměňujete jakékoliv jiné chování uvnitř v kleci, než vylézání ven.

Existují i jiné možnosti, které nenabízí jinou variantou, ale nějakým způsobem modifikují chování stávající.

Příklad 4: Můj pes příliš štěká na kolemjdoucí u plotu. Jsem rád/a, že hlídá, ale on pak štěká třeba půl hodiny.

Jedna možnost je tzv. DRL (differential reinforcement of lower rate of the behaviour), tedy postupné snižování frekvence chování. Budeme odměňovat jen určitý počet štěknutí (ideálně k těm dalším nedáme možnost, třeba odvedením psa).

Příklad 5: Strašně tahá, zkoušeli jsme i různé obojky, ale on se klidně uškrtí, než aby šel normálně.

Zde je důležité si uvědomit, že zrovna tahání může mít mnoho příčin. Stejně tak i mnoho řešení a na každého psa použiji jiný způsob řešení. Ovšem zcela elegantní řešení, které pomáhá i v případě, že je tahání tzv. stresovou strategií psa, je naučit jej, kdy tahat může. Dostaneme tak chování pod povel. Pes se tedy učí, že tahat může a chování jen tehdy, když je k němu dán impuls. Naučíme tedy povely dva, jeden pro tahání a jeden pro chůzi u nohy.

Na závěr bych tu ráda zmínila jeden koncept, který sám o sobě psa nic neodnaučí a nedá se ani klasifikovat jako modifikace chování. Tím je nácvik sebekontroly. Tento nácvik probíhá skrze hru, která se jmenuje Tvoje volba (It’s your choice). Principem této hry je v základní verzi zavřená ruka s pamlsky, která se otevírá jen tehdy, když se do ní pes nedobývá (máte-li psa nežravého, ale milující míčky, můžete vyměnit). Pokud zvládne otevírání ruky v klidu, může si vzít odměnu na pokyn, nebo mu pamlsek dáme třeba druhou rukou. Tato hra se po zvládnutí cvičení dá různě obměňovat a ztěžovat i na velmi těžké cvičení typu: Položím pamlsek na zem a psovi řeknu lehni (ten má nyní pamlsek pod čumákem), vezme si pamlsek nebo se bude ovládat a počká na Váš pokyn? Můžete také vyslat k plné misce a vzápětí psa přivolat, nebo můžete takto hodit míček. Nemusíte přivolat můžete jen zastavit. Fantazii se meze nekladou. Je potřeba ale stejně jako u všeho postupovat pomalu a tak, aby měl pes vždy cvičení zvládnout. Nechápete k čemu takové cvičení je? Pes, který má dobrou sebekontrolu je ovladatelnější a koncentrovanější na Vaše povely, takže se třeba bude snáz odvolávat od srnek a zajíců, nebo ho tímto způsobem můžete odnaučit krást jídlo ze stolu, žrát hnusy venku, apod. Myslíte si, že je takové cvičení pro cvičené opice? Možná, že ano, ale Vy když máte hlad, tak také nesníte housku hned v krámě, ale první jí zaplatíte. Také čekáte ve frontě, přestože byste pochopitelně chtěli být první. A pravidlo usnadňující přepravu v MHD – vystupující první, je vlastně také takové malé sebeovladaní.

Něco málo na závěr:

Doufám, že jsem Vás trochu na tu „pozitivku“ nalákala nebo alespoň donutila k zamyšlení nad výcvikem a výchovou psů obecně. Nejsem žádný profík, proto Vás pro lepší a detailnější informace, odkazuji na některou z následujících knih (ideálně všechny) a internetové stránky:

František Šusta: Trénink je rozhovor, nakladatelství Plot

František Šusta: Trénink je v hlavě, nakladatelství Plot

Karen Pryor: Svého psa nestřílejte, nakladatelství Práh

Leslie McDevitt: Poslušnost i bez vodítka, nakladatelství Plot

Jane Killion: Jak trénovat i nemožného psa, nakladatelství Plot

Gaby Harris: Dotkni se zvířecí duše, nakladatelství Plot

On-line
http://katachyon.lerl.info/ (česky) 
https://www.hundo.cz/ (česky, není tu zase tolik o výcviku jako takovém, ale spousta přeložených článků z aj o psím světě) https://www.clickertraining.com/ (anglicky) 
https://drsophiayin.com/blog/ (anglicky)

a jistě i spousty dalších

Já mám třeba na you tube oblíbené tyto kanály 
https://www.youtube.com/channel/UCH8uUSiCZm7fs2W4GPTU3nQ (slovensky) 
https://www.youtube.com/channel/UCjA2PnNndAwCAeNYRkA7PBA/videos (polsky) 
https://www.youtube.com/user/messaKaj/videos (polsky) 
https://www.youtube.com/watch?