Nakazit se jimi může náš mazlíček během chvíle.
Ať už je to při setkání s jiným psem (kočkou), nebo když narazí venku na ježka, či v lese na nějakou zdechlinu.
Někdy se stane, že psa preventivně odčervíte a on za pár dnů je začervený.
Je to tím, že odčervovadlo funguje v tu danou chvíli.
Takže si nemusíte nic vyčítat a zachovejte klid a znovu odčervěte.
Ten samý a podobný případ jsou blechy, na ty zvíře narazí ani neví jak. A jsou opravdu odolné k jejich vyhubení.
Proto doporučuji mít doma na vnitřní parazity odčervovadlo např Drontal a kvůli vnějším šampon/sprej Arpalit na zvíře a na vnitřek domu/kotce Biokill, aspoň 1l verzi.
Vnitřní pararazitéŠkrkavky– nejčastěji škrkavka psí (Toxocara canis), škrkavka kočičí (Toxocara cati), škrkavka šelmí ( Toxascaris leonina).  Škrkavka je oblý červ, který žije v tenkém střevě hostitele, samec i samice. Živí se obsahem střeva, vlastně užírají potravu vašeho miláčka. Škodí však i vylučováním toxinu, který způsobuje kožní problémy. Škrkavky, zejména u štěňat omezují průchodnost a peristaltiku střeva, kdy při velké invazi může dojít až k neprůchodnosti či prasknutí. U silně napadených štěňat se škrkavky dostávají až do žaludku a štěňata je zvrací. Škrkavky se rozmnožují vajíčky, která odcházejí s trusem do okolního prostředí. Vajíčka jsou mikroskopických rozměrů, tudíž pouhým okem neviditelná. Jsou vybavena silnými obaly, díky nimž jsou velice odolná proti běžným dezinfekcím a vydrží bez úhony i několik let. Ničí je UV záření, horká voda a opravdu silné dezinfekční roztoky. Pozře-li pes infekční vajíčko škrkavky, vylíhne se v jeho útrobách larvička. Z larvičky se pak vyvine dospělý červ, schopný rozmnožování. Tento proces, za ideálních podmínek trvá okolo 30 dní. Vajíčko škrkavky psí U škrkavky psí nicméně probíhá vývoj složitěji. Pozřené vajíčko se dostává do střeva, kde se vylíhne larvička, která skrz stěnu střevní migruje do cévních kapilár. Putuje přes játra a srdce do plicních sklípků. Odtud se dostávají do průdušnice a hltanu, jsou polknuty a v tenkém střevě dospívají. Některé larvičky jsou krevním oběhem zanášeny do různých orgánů, kde se opouzdří a zastavují vývoj – somatické larvičky. Tyto larvičky jsou však schopné dalšího vývoje. Impulsem jsou hormonální změny v době březosti feny. Část larviček, do té doby spících, se uvolní do krevního řečiště a přes placentu se dostává do plodů v děloze. Tento proces probíhá zhruba od šestého týdne březosti, což znamená, že již čtrnáctidenní štěňata mohou mít ve střevech dospělé škrkavky. Kromě transplacentárního přenosu hrozí štěňatům infekce i prostřednictvím mateřského mléka (galaktogenní přenos), neboť část larviček putuje do mléčné žlázy feny. S vajíčky tohoto „putujícího“ typu škrkavek může samozřejmě přijít do styku i jiný tvor např. hlodavec. V jeho těle se vylíhne larvička, která se opouzdří a zastavuje vývoj. Sežere-li hlodavce pes, larvička vývoj dokončí. Stejným způsobem se může nakazit i člověk. Larvička putuje vlásečnicemi a může proniknout, krom jiných tkání, až do sítnice oka. Lidský organismus ji opouzdří a zahubí, ale jizva může porušit celistvost sítnice a nenávratně poškodit zrak. Nebezpečí hrozí zejména dětem, které ještě nemají dostatečné hygienické návyky. I když je riziko nakažení od vlastního psa minimální (vajíčka musí minimálně osm dní zrát na vzduchu, aby byla schopna infekce), přesto existuje a toxokaróza je jednou z mála nemocí, kterou se můžete nakazit od psa. Hlavním zdrojem nákazy jsou štěňata a mladí psi do dvou let, kde je 10 – 15 % nakažených. U dospělých psů je tento parazit vzácnější do 2%. Prevence: - odčervení feny před nakrytím, nejpozději v první polovině březosti Tasemnice
Tasemnice – tasemnice psí (Dipylidium caninum), tasemnice hrášková (Taenia pisiformis), tasemnice vrtohlavátasemnice liščí (Echinococcus multilocularis), měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus), tasemnice norčí(Mesocestoides lineatus) a další. Tasemnice řadíme mezi takzvané červy ploché. Jsou dlouhé od několika milimetrů až po několik metrů. Jejich tělo se skládá z hlavičky (skolex), na které jsou přísavky nebo háčky, aby se mohla milá tasemnice dobře držet ve střevě. Za hlavičkou následují články (proglotidy) – od jednoho do několika set. Nejblíže za hlavičkou jsou nejmladší články, na konci nejstarší se zralými vajíčky. Články s vajíčky se odtrhávají a vychází s trusem ven. Články tasemnice Tasemnice nemají trávicí soustavu a potravu přijímají povrchem těla. Jsou hermafrodité, každý článek obsahuje samčí i samičí pohlavní orgány. Vývoj tasemnic je složitý, ke svému životu potřebují jednoho nebo i více mezihostitelů. Mezihostitelem může být bezobratlý živočich (blecha) nebo savec (hlodavec, králík, skot, prase i člověk). Z vajíčka přijatého potravou se v trávící soustavě mezihostitele vylíhne larvička, která se dostane do krevního či lymfatického oběhu a usídlí se v orgánech mezihostitele (např. plíce, játra, srdce, mozek….). Tam se usadí a změní se v měchýřek vyplněný tekutinou – boubel, který obsahuje hlavičku tasemnice. Parazitologie rozlišuje několik typů boubelů, to už by ovšem bylo moc podrobností. Boubel čeká a čeká jestli se poštěstí a mezihostitele sežere konečný hostitel ( v našem případě pes). V psím žaludku se boubel rozpustí, hlavička se přichytí ve střevě a začne růst tasemnice. U psa je nejčastější tasemnicí tasemnice psí, jejímž mezihostitelem je další psí parazit - blecha (nebo veš či všenka). Tato tasemnice je dlouhá 10 – 40 cm, na hlavičce má 4 přísavky a asi 60 háčků. Poslední články obsahují několik tisíc vajíček. Články jsou velké asi 1 cm, přirovnávají se k zrnku rýže či semínku okurky. Jsou narůžovělé barvy a čerstvé se slabě pohybují. Můžete je spatřit buď v trusu nebo v okolí konečníku, kde často psa dráždí a pes tzv. „sáňkuje“, což však nemusí být způsobeno jen parazity, ale například i ucpanými análními žlázkami.Článek na vzduchu usychá a rozpadá se. Uvolněná vajíčka se mohou stát potravou pro larvy blech, ve kterých se vytvoří boubel. Pes se nakazí, chytne-li při vykusování srsti blechu, která si jako larva zpestřila jídelníček vajíčky tasemnice a jako suvenýr jí zůstal uvnitř těla boubel. Druhou nejčastější tasemnicí u psů je tasemnice hrášková, kde mezihostitelem je králík či zajíc. Sežere-li některý z nich trávu, na které jsou vajíčka tasemnice hráškové, vyvinou se v jejich těle boubele. Nejčastěji se nacházejí na okruží střev v malých hroznech a vypadají jako poloprůhledné hrášky. Navštíví-li váš miláček vaši nebo sousedovu králíkárnu nebo jako správný lovec zredukuje divoce žijící populaci ušáků a zároveň má štěstí na infikovaného jedince, sežere boubele a v jeho těle se usídlí tasemnice. Hlavička tasemnice hráškové Tasemnice vrtohlavá přichází v úvahu, pokud máte ovce a pes sežere mozek či prodlouženou míchu infikovaného zvířete. Ovce je totiž mezihostitelem této tasemnice. Boubel se vyvíjí právě v mozku a ovci působí nervové poruchy - stereotypní pohyby, pobíhání v kruhu a později i smrt.
Měchožil zhoubný je nejmenší psí tasemnicí. Má pouze 3 články, žije v tenkém střevě a její velikost je zhruba 5 mm. Tady je riziko nákazy zejména při nedodržování hygienických návyků větší. Nakazíte-li se vajíčkem (vajíčky) měchožila, ve vašem těle se začne vyvíjet cysta (boubel) - echinokokus. Cysty rostou asi 1 cm za rok a dosahují velikosti kolem 7 cm maximálně 10 cm. Cysty jsou nejčastěji v játrech, plicích, mozku, ale i jinde. Vážnější příznaky se objevují, až když cysta dosahuje asi 7 cm. Cysty se většinou odstraňují chirurgicky. Nejčastěji se nakazí děti, které ještě nemají dostatečné hygienické návyky. Mezihostitelem jsou i ostatní savci (ovce, skot…..). Tasemnice vroubená - jako mezihostitelé jí slouží prasata (i divoká) a přežvýkavci. Boubele jsou nejčastěji v okolí střev a jater. Konečným hostitelem jsou masožravci, tedy i člověk. Riziko nakažení minimalizuje veterinární dozor na jatkách. Tolik jmenovitě nejčastější druhy tasemnic u psů a jak na ně ? Prevence: - boj proti blechám (mezihostitel tasemnice psí) - krmení pro králíky nesečte na louce, kde se venčí všichni psi z okolí nebo nedávejte psovi zejména střeva (tasemnice hrášková) - pokud je to ve vašich silách nedovolte psovi požírat ulovené hlodavce (mezihostitelé celé řady parazitů) -krmíte-li syrovým masem a vnitřnostmi, pak raději prošlé veterinární kontrolou na jatkách (netýká se drůbežího, z toho hrozí salmonelóza, ale jenom vám, protože pes je jako všichni masožravci vůči ní značně odolný) - kontrolujte namátkově trus či okolí konečníku, články nejčastějších tasemnic jsou viditelné okem - pravidelný úklid kotce a občasná dezinfekce (vajíčka tasemnic nejsou tak odolná jako u škrkavek) -odčervení -některé přípravky účinkují na škrkavky i tasemnice(např. Caniverm, Dronthal, Cestal plus), jsou však i tablety speciálně proti tasemnicím (např. Pratel) Škrkavky a tasemnice patří k nejznámějším parazitům, ale u psů parazitují uvnitř těla i jiné potvůrky. Tenkohlavec liščí (Trichuris vulpis) Typický "citrónek" vajíčka tenkohlavce U psů parazitují i prvoci, kteří jsou zvláště nebezpeční pro štěňata a často způsobují průjmy až úhyny. U dospělých jedinců s dostatečným imunitním systémem větší problém nenastávají. Giardia (Giardia canis intestinalis)- prvok napadající sliznici tenkého střeva. Nejvíce postihuje štěňata kolem 20. dne stáří. Způsobuje hlenovité průjmy a úhyny štěňat.
|